| LOUČ č.32 23.4.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz, http://www.ram.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 17.-23.4.2001
* Deník Blesk zveřejnil 19.4. zprávu o tom, jak na poště v obci Okříšky nedaleko Třebíče neznámá osoba složila asi sedm milionů korun v hotovosti. Podle poštovní poukázky byl odesílatelem Vladimír Železný. O předpověď dalšího vývoje se pokouším zde.
* Jiří Hodač se 18.4. vyjádřil k televizní krizi v interview Za mnou nestál nikdo pro časopis Strategie. Ten rozhovor mě inspiroval ke glose a také k historickému ohlédnutí Jak vznikla ótéenka.
* Poslanec Miloslav Kučera st. v pořadu TV Prima Nedělní partie 22.4. prohlásil, že kolem prodlužování licencí se odehrála "neskutečná hysterie médií". Škoda, že mezi přítomnými novináři nebyl nikdo, kdo by rozbil účelové argumentační konstrukce poslance Kučery tak, jak to učinil Martin Komárek, který na místě usvědčil poslankyni Kateřinu Dostálové z demagogie při jejích útocích proti prezidentským vetům zákona. Moderátor TV Prima rozehrál diskusi o vysílacím zákonu na nepodstatných tématech (hvězdička u mládeži nepřístupných pořadů) a když došlo na automatické prodlužování licencí, nijak na pilu netlačil. Já se mu nedivím, osud bývalého šéfredaktora zpráv TV Prima Petra Schwarze, který si troufnul být žurnalistou nezávislým na zájmech majitele stanice, je dostatečně varujícím příkladem.
* 21.4. uplynulo deset let od založení ODS a 23.4. to bude pět let, co začal vycházet Neffův Neviditelný pes. K výročí ODS se volně váže komentář o špatně zkoordinovaném poradci Jaklovi. K pátým narozeninám Neviditelného psa Ondřeji Neffovi gratuluji, a také mu děkuji za to, že mě v lednu 1997 přijal mezi své přispěvatele.
* Jak upozorňuje server České televize, satelitní distribuce programu ČT přechází na družici Eurobird 1.
Případ Železný - média opět v akci
Jeden ze čtenářů Louče mi vyčetl, že jsem se v minulém vydání č.31 nevěnoval podrobněji obvinění a výslechům Vladimíra Železného ve dnech 12. a 13.4. na policejní stanici v Krakovské ulici v Praze. Bohužel, stále nemám důkazy o tom, zda ta vyšetřování nejsou jenom monstrakcí pro vytvoření příznivého dojmu na londýnskou arbitráž UNCITRAL, nebo zda mají šanci být dovedena do nějakého definitivního - ať už pozitivního nebo negativního - závěru.
Nepřesvědčily mě o tom ani zprávy minulého týdne uvádějící podrobnosti případu obvinění z krácení celních poplatků při dovozu obrazů ze zahraničí. Právě tenhle případ se asi brzy vyřeší, může vyznít ve prospěch Vladimíra Železného a tím i "mediálně přikrýt" další důležitější obvinění, ve kterých si Železný tak dobře už nemusí stát (mám na mysli případy antedatovaných smluv a záhadné Astrony Foundation - viz Louč č.27 a č.29).
Zatímco o ostatních případech policie mlčí, o případu s obrazy se novináři dozvídají překvapivě mnoho informací, ať už jim je dává policie nebo je tajnými kanály do médií rozšiřují PRmani ve službách Železného. Dnešní vydání časopisu Týden dokonce případu věnuje celé dvě strany s titulkem "Kdo je George Novotny?" s podtitulkem "Muž, který může zničit Železného, nemá dobrou pověst". Co víc si může Železný přát!
Co já vím, tak článek potvrzuje to, co se po Praze povídá již delší dobu. George Novotný, spolumajitel galerie Longa v Dlouhé ulici, se dostal do problémů už před delší dobou. Prodával obrazy, ale majitelům je nesplácel. Když mu došly peníze, pokusil se Železného vydírat a ten udělal jedině možnou věc - ohlásil Novotného policii.
Z toho vyplývá, že se Železný Novotného nebál, a že věděl, že pokud by ho chtěl Novotný potopit, musel by potopit také sebe. K tomu však nyní došlo. Buď byl Novotný v tak zoufalé situaci, že mu nic jiného nezbývalo, nebo se nechal někým přemluvit. V každém případě však defraudant nebývá důvěryhodným svědkem a v té konfrontaci "tvrzení proti tvrzení" bude mít Železný určitou výhodu, zvláště když nyní dlužné clo promptně zaplatil.
Takže teď už zbývá jenom vyčkat ohlášené tiskové konference. Tam se asi dozvíme více než v pořadu Volejte řediteli, ve kterém Železný před týdnem 14.4. svým divákům oznámil:
"Ptáte se mě, a přišlo velmi mnoho dotazů a děkuji za ně, protože jsou provázeny dobrými přáními, na události, které se odehrály tento týden kolem mé osoby. Jak víte, vznesená obvinění jsem rezolutně odmítl, ale o celé záležitosti, dokud se neuzavře, nebudeme v tomto pořadu mluvit, čili počkejme si, jak to dopadne. Ono to dopadne, ale neposílejte nám dotazy na toto téma. Nebudeme rozebírat meritum těchto věcí.
Jiří Hodač a duch plukovníka Diviše
(K rozhovoru v časopise Strategie)
Jiří Hodač, který zásadně odmítá komunikovat s českými médii a poskytl jediný rozhovor Františku Mikšovi, tedy člověku, který ho zvolil ředitelem ČT, do Revue Proglas, poctil důvěrou Karla Polanského (se kterým studoval) a nabídl tak české veřejnosti v časopise Strategie ještě jednou svůj pohled na události přelomu roku v ČT.
Na jedné straně jsem schopen pochopit trpkost vzpomínek člověka, který dostal do ruky - a to nikoli jen svou vinou - prohrávající karty, a který na vlastní kůži poznal, čeho je schopen zfanatizovaný dav. Na druhé straně je ten rozhovor potvrzením Hodačovy neochoty reálně zhodnotit situaci, když říká, že "kdyby mi toho klidu (televizní vzbouřenci) dali jen jediný týden, boj o veřejné mínění by prohráli" a "kdybych dostal sto dnů, byla by na Kavčích horách jiná televize".
Je vidět, že Jiří Hodač zcela podcenil nebo vůbec nepochopil výbušnost situace, ve které televizní lid na velkých Kavčích horách (tedy nikoli jen v Hodačovi nepřátelském zpravodajství ČT) byl natolik unaven neustálými amatérskými a nekompetentními zásahy do řízení televize od roku 1998, že představa dalšího ředitele, který se na nich - jako na pokusném králíkovi - bude opět učit umění řídit televizi, ho vybudila ke spontánnímu protestu, který pak mohli tak dobře využít vůdci vzbouřenců, mezi nimiž byly zastoupeny - a v tom s Hodačem souhlasím - "mocensko-zájmové skupiny lidí" hájící své vlastní partikulární zájmy.
Ovšem mezi těmi stávkujícími bylo také mnoho dobrých a poctivých profesionálů a tedy nejen "koktaví nedouci na obrazovce a podivné propletence v pozadí".
Skutečnosti, že tohle Hodač nepochopil a že ty prohrávající karty okamžitě po zjištění situace nesložil, dávají za pravdu těm, kteří se obávali dalšího ředitele-amatéra (mám na mysli Hodačovo amatérství televizně-manažerské, nikoli žurnalistické). Nejen, že se Hodač s těmi špatnými kartami pokusil hrát, ale navíc si ukvapeně z talonu lízal další plívový a prohrávající list. Zde mám na mysli především jeho pouť do Canossy k Velkému Novákovi a přijetí a otrocká realizace jeho plánu na potlačení vzpoury.
Ten plán byl od začátku pochybený a v demokratickém státě, citlivém na zásahy státní moci do médií, jen těžko uskutečnitelný. O tom, jak se k věci postavil jiný dosazený ředitel v jiné zemi, zpráva ČTK ze 13.4. pod titulkem "Američan Jordan převzal kontrolu na televizí NTV" uvádí:
"Podle agentury AP však není jasné, jak si Jordan nástup do ředitelské funkce vynutí, když ho televizní pracovníci odmítají pustit do budovy. Jordan je ujišťuje, že se neobrátí na policii a ani jinak si násilím nebude vynucovat vstup do prostorů NTV." Jordan dnes tu televizi ovládá, aniž musel žadonit o pomoc státu prostřednictvím vysílaných titulků. Zřejmě věděl, jak na to.
V rozhovoru s Hodačem mě zaujal odstavec týkající se "ótéenky", tedy Objektu Televizních Novin, jako spikleneckého centra, který stojí odděleně od komplexu televizních studií, aby ho mohli v případě nouze hlídat tanky. K tomu přidávám zvláštní vzpomínkový příspěvek v příloze Louče.
A také se mi zdálo, zda to Jiří Hodač se svoji příslovečnou slušností a korektností nepřehání, když je schopen vyhodnotit své bývalé spolupracovníky jako "základ kvalitního manažerského týmu". Podle mne kvalitní úředník státní služby, kterým zajisté Věra Valterová je, nemusí být ještě dobrým manažerem. A k případu Jany Bobošíkové bych rád uvedl citát z jiného místa Hodačova rozhovoru:
"Duch plukovníka Diviše tam žije, tvrdí se o ótéence v jiných částech ČT s odkazem na bývalého komunistického pána sdělovacích prostředků."
Nebylo mi souzeno pracovat ve zpravodajství pod Vladimírem Divišem, neboť když v únoru 1976 přebíral vládu nad Televizními novinami (po bitvě, kterou na ÚV KSČ vyhráli Zelenkovci proti Švestkovcům), byl jsem odsunut spolu s publicistikou studia Jezerka do redakce dokumentu. Od svých bývalých kolegů však vím, že se Divišovi v Televizních novinách říkalo "krtek", protože byl schopen rozvrtat vysílací plán hodinu před vysíláním, přičemž jeho zupácké metody rozkazů, kterým se neodmlouvá, a které se musí bezpodmínečně plnit, byly pověstné po celé televizi.
Z tohoto pohledu se mi zdálo, že k oživení ducha plukovníka Diviše, samozřejmě nikoli v prosazované ideologii, ale přinejmenším v metodách řízení redakce, by přispěla spíše Jana Bobošíková. S tím rozdílem, že za totality si Divišovi nikdo netroufal odporovat, zatímco tady se proti Bobošíkové zvedla vlna odporu. Já ten odpor a jeho podněcovatele nehájím. Ale Janu Bobošíkovou za základ "kvalitního manažerského týmu" pokládat nemohu.
Přemýšlím jenom, jakou "podporu a pomoc, kterou jsem žádal od českého státu, české vlády a českého parlamentu", a která nepřišla, si Jiří Hodač (navedený Železným) představoval.
Mělo to být něco na způsob akce VLNA II, o které se lze dočíst ve sborníku Securitas Imperii 6/I? (dokument ve formátu PDF, 384 stran, plán VLNA II uveden na stranách 233-235) Stručný výtah uvádím zde.
Co mne napadá při čtení novin
Špatně zkoordinovaný předseda a jeho poradce Jakl
V sobotu 21.4. jsem si v inzertní příloze Lidových novin přečetl projev Václava Klause na Ideové konferenci ODS. Zaujaly mě v něm jednak výroky o médiích, které jsem vybral do rubriky Řekli o.., a také tato věta:
"Budeme označováni za izolacionisty a to jen proto, že při vyjednáváních s EU jako jediní hovoříme o obraně zájmů českého státu. Můžeme se tisíckrát zapřísahat, že pro nás vstup do EU nemá alternativu, stejně se o sobě zítra či pozítří dočteme pravý opak."
Jako pilný čtenář novin jsem zalistoval ve své paměti několik dnů nazpět a skutečně jsem se dočetl v MF DNES 17.4. pravý opak, jenomže ten článek nenapsal žádný novinář, ale Klausův poradce Ladislav Jakl. Pod titulkem "Koncept EU zdegeneroval" jsem se dočetl, že "EU je špatný koncept, navíc špatně realizovaný", "sama EU je špatná" "ve většině zemí jsou u moci socialisté a zastydlí levičáci", "EU je superstát, kterému (...) chybějí (...) nástroje zpětné vazby, mocenské kontroly, rovnováhy a samoregulace."
Okamžitě mě napadla logická otázka: jaký program ODS mně jako potenciálnímu voliči vlastně nabízí? Komu mám věřit? Václavu Klausovi, který se "chce přibližovat EU" a pro nějž "vstup do EU nemá alternativu"? Nebo Ladislavu Jaklovi, který se podepsal jako "poradce předsedy Poslanecké sněmovny", a který tvrdí, že EU je beznadějně "špatný koncept" od samého počátku?
Arogance českého provinciála Jakla by mě nechala chladným, kdyby z více stran nepřicházely signály o tom, že kampaň proti vstupu do EU se stává populistickou kartou, se kterou chtějí hrát především ti, kteří si zvykli na metody klientelského kapitalismu a neradi by se s nimi loučili. Bohužel právě tito lidé, které loňská Mertlíkova akce vyhnala z úvěrového ráje IPB, mají dnes vliv na mocná média komerční televize.
A tak nevím, zda je to jenom náhoda, že se ve zpravodajství TV NOVA a TV Prima tak často objevují zprávy, jaké jsem zhlédl v Televizních novinách minulé pondělí a úterý.
Zatímco v jedné z nich redaktorka TV NOVA Velíšková mluví o šokujícím "pro ČR naprosto nevýhodném návrhu" Evropské komise ve věci přechodného období, v té druhé tatáž redaktora se zcela vážnou tváří tvrdí, že "se vstupem České republiky do EU se ceny jízdného na drahách údajně zvýší až šestkrát." O tom, jak se k tomuto "údaji" došlo šikovnou manipulací s výrokem vedoucího tiskového oddělení Českých drah, je možné přesvědčit se na vlastní oči v této příloze.
Ale rád bych se ještě vrátil ke "špatnému a špatně realizovanému konceptu EU" Ladislava Jakla.
Nikdo a nic není dokonalé. EU samozřejmě měla, má a bude mít vždy problémů nad hlavu. Například teď v souvislosti se svoji reformou, bez které nebude možné EU rozšířit. Přesto bych se však rád zeptal:
Vážený pane, cožpak nevidíte ten propastný rozdíl kvality základních parametrů našeho života s podobnými parametry života ve společnostech na Západ od našich hranic? Nebude ta lepší kvalita života občanů sdružených ve státech EU náhodou způsobena také tím, že pravidla, kterými se naši západní sousedi už po desetiletí řídí, jsou přece jen o něco lepší než ta naše, která tady vznikala za komunismu a dostala po roce 1989 pod patronací vaší strany tak prazvláštní faleš?
O kritiky EU nikdy nebyla nouze. Je ovšem rozdíl, jestli EU kritizuje britský tory, který se strachuje o výdobytky svých demokratických tradic, nebo zda je kritikem politik státu, který může vstupem do EU jenom získat - když už ne materiálně, tak alespoň převzetím určitých civilizačních standardů společenské praxe. Jestliže takový politik rozsévá apriorní nedůvěru vůči EU a vůči jejímu konceptu, pak působí proti zájmům své země.
Navíc kritik používající věty typu: "jsme svědky zrychlující se degenerace evropské integrace" mi připomíná jiné kritiky, kteří tak dlouho byli "svědky zrychlující se degenerace zahnívajícího kapitalismu" (a podepírali to stejně reálnými argumenty jako poradce Jakl ve věci EU), až je ten kapitalismus převálcoval jednoduše tím, že byl efektivnější, schopnější absorbovat nové podněty a uměl se učit ze svých vlastních chyb. Nezdá se mi, že by EU tyto vlastnosti ztratila natolik, abychom ji mohli tak definitivně pohřbívat.
Každý má právo na názor. Publicista Ladislav Jakl jakýmsi zvláštním zvětšovacím sklem obvykle zploští do absurdity názory svého šéfa a přitom se snaží upoutat nějakým originálním či provokativním postojem. Tentokráte té originality příliš nebylo. Naopak, Jakl tak pilně opisoval od západních euroskeptiků, až se mu do článku dostala věta o zbyrokratizovaných institucích, které se "zcela vymkly veřejné kontrole, žijí svým životem a stravují přitom veřejný prostor." Slyšet o "veřejném prostoru" od Jakla je skutečně unikátní, známe-li jeho odmítavý postoj ke konceptu občanské společnosti, pro nějž je "veřejný prostor" jednou z klíčových kategorií.
Řekli o médiích:
"Současné rozložení politických sil v rozhodujících sdělovacích prostředcích není pravo-levé, jak bývá zvykem ve standardních demokratických zemích. Většina z nich - tzv. "veřejnoprávní" zejména - je a do voleb zůstane jednostranně zaujatá proti ODS. Musíme s tím počítat, musíme na to být připraveni a nesmíme kvůli tomu malomyslnět. Nesmíme žít s myšlenkou na to, co se o sobě dočteme v zítřejším úvodníku MFD a Lidových novin, či co o nás budou tvrdit ve zpravodajství České televize a Českého rozhlasu."
Václav Klaus na Ideové konferenci ODS v Praze 21.4.2001